Zbytečné slzy nad Haiti

Začněme trochu stereotypně a označme Haiti nejchudší zemí na západní polokoulí. Vyslechneme si zkomolené jméno hlavního města, protože málokdo dneska ovládá francouzskou výslovnost. Podívejme se na opakující se záběry plačících černošek, hořících domů a doplňme to trochou apokalyptické hudby v pozadí.

Takto chápeme zemětřesení, které zasáhlo před dvěma dny Haiti a především hlavní město tohoto ostrovního státu Port-au-Prince.

Zemětřesení je přírodní úkaz. V dnešní postvědecké době si ho vysvětlujeme jako jakýsi výbuch nahromaděného tlaku způsobeného pohybem zemských desek. Jsou státy, kde je zemětřesení na denním pořádku jako Japonsko. Tam se architektura domů, infrastruktura i systém záchranných složek tomuto fenoméno bezezbytku přizpůsobily. Existují ale i regiony, kde zemětřesení 100 let nezaznamenali, takže celkem logicky svůj rozvoj tomuto fenoménu nikterak nepodřídili.

Haiti je jednou z těchto oblastí světa a nikdo nevyčítá Haitské vládě, že na katastrofu podobných rozměrů nebyla připravena. Jsou však mnohé další aspekty, které Haiťanům vyčítat lze.

a) Haiti je po USA druhým státem amerického kontinentu, který získal nezávislost. Už v roce 1804 po revoluci otroků, vyhnání či vyvraždění bílého obyvatelstva – pozor toto se nechápe jako genocida, ale jako osvobozenecký boj otroků – se Haiti spolu s dnešní Dominikánskou republikou stalo nezávislým státem. Na dlouhou dobu dokonce jediným státem vedeným černou hlavou pomazanou. Z císařství /2 roky/ se Haiti stává královstvím až posléze po mnoha státních převratech dospělo do dnešní podoby republiky.

Haiti je tedy nezávislým, samosprávným státem přes 2 století. V roce 1803 bylo nejbohatším územím Latinské Ameriky. Nezpochybnitelným faktem zůstává, že po vyvraždění či vyhnání bílého obyvatelstva a zabavení jejich majetků se za dvěstě let stalo Haiti nejchudší zemí západní polokoule, kde 28% HDP je tvořeno humanitárními dávkami a 80% obyvatelstva žije pod hranicí chudoby, na den musí vystačit s méně než 2 USD.

b) Přestože je Haiti podporováno OSN, USA, Kanadou, Venezuelou, Kubou, EU a dokonce Francií, jen 68% dětí nastoupí do první třídy a z nich 30% doáhne 6. třídy. 90% vzdělání pochází ze škol zřízených sukromými zahraničními organizacemi. Většina peněz mizí bez vyúčtování na soukromých účtech státních představitelů.

c) Díky neustále vzrůstajícímu násilí v ulicích, organizace čtvrtí pod jednotlivými gangy, bujícími epidemiemi nemocí a především díky naprosto zanedbané infrastruktuře je Haiti pro turisty velmi nebezpečnou destinací, takže praktickz všichni návštěvnící Haiti jsou buď humanitární pracovníci nebo pašeráci drog

Všichni teď hořce pláčeme nad neštěstím stovek či dokonce tisíců lidí v Port-au-Prince. Nikdo nemohl čekat, že dojde k neštěstí takovýchto rozměrů. Desítky tisíc lidí už vyťukávají smsky, aby poslali svých 30 Kč nebohým černouškům do nejchudší země západní hemisféry. Že z toho 3 Kč spolknou operátoři, dalších minimálně 15% provozní náklady jednotlivých roztříštěných a nekoordinovaných organizací, že pomoc, která dorazí se jen"prožere" místo aby byla věnována na rozvoj zanedbané černošské republiky kdesi v Karibiku, to už nám zas tak nevadí. Svědomí uklidněno.

Haiti je samostatný stát, kterému svět pomáhá už desítky let. Marně a zbytečně, je zjevné, že tito lidé si prostě nejsou schopni zorganizovat ani svůj vlastní stát. Násilí a diktatura jsou jediné způsoby, jak udržet vládu po dobu delší jednoho volebního období. Hlavní město s 1.2 milionem obyvatel má pouze jednu nemocnici s traumacentrem. Na 10 milionů obyvatel je jen jedno letiště s jednou ranvejí.

Haiti si za svoji situaci do značné míry může samo tím, jak neustále plýtvá svým časem na vnitrostátní půtky, místo aby investovalo do rozvoje. Nedivme se, že každé záplavy, hurikány a zemětřesení nám pak přináší tisíce obětí, plačící černošky, hořící paláce prezidentů a apokalyptickou hudbu. A zkusme poslat svých 30Kč. Otázka je, komu tím a jak pomůžeme.